Ahojky všichni! Už jste si možná říkali, že jsem na blog zapoměla. Pravda je ale trochu (fakt jen trochu!) jinde.
Jak
je to už u mě obvyklé, nebyl na psaní čas (jak jinak, že?), a vlastně
ani moc nebylo o čem psát. Dnešní události mě ale donutily blog znovu
"rozmrazit", a napsat o nich. Přeji příjemné čtení, jestli sem ještě
někdo i přes moji neaktivitu chodíte, nebo alespoň ti, co jste si
nastavili RSS. :)
Tento týden mám více "lítání po doktorech", a první výlet byl do Prahy (jak jinak...) za známou lékařkou Hankou F. Hezky jsme si popovídaly, já jsem jí dala různá potvrzení od lékařů, a ona mi na oplátku recept na jisté léky...
Tento týden mám více "lítání po doktorech", a první výlet byl do Prahy (jak jinak...) za známou lékařkou Hankou F. Hezky jsme si popovídaly, já jsem jí dala různá potvrzení od lékařů, a ona mi na oplátku recept na jisté léky...
Ale
nepředbíhejme. :) Ráno jsem se rozhodla, že chci na tuto "významnější
událost" trochu lépe vypadat, tak jsem si vzala ke džínám světlou
mikinu, a ještě kabelku a boty na podpatcích. Měla jsem problém nacpat
vše, co normálně nosím s sebou do kabelky, ale tak nějak jsem to
zvládla. Cesta vlakem probíhala celkem v pohodě, jen mě štvalo, ze jsem i
přes deštník kvůli větru zmokla. V Praze jsem čekala přes hodinu na
nádraží, termín jsem totiž měla až déle, ale dalším vlakem bych to už
nestihla, tak jsem si psala s kámoškou, která byla v nemocnici a zrovna
čekala, až ji odvezou na sál na operaci.
Když
už mi zbývalo jen půl hodiny, rozhodla jsem se vyjít. A zrada! Odlepila
se mi podrážka na jedné botě. Okamžitě jsem ji prohlásila za rozbitou
(další prohlášení nejsou veřejně publikovatelná ;) ), a šla velmi
pomalým krokem (předstírajíc nutnost soustředění se na psaní SMS
zprávy), načež mě během průchodu zbývající polovinou nádraží postupně
oslovili tři "reklamatoři" (nebo jak se říká těm, co nabízí mobilní
tarify a tím vlastně dělají reklamu operátorovi) od jistého českého
mobilního operátora, přičemž to kupodivu nebyl ten modrý. :) Všem jsem
slušně odpověděla, že nový tarif za 300 Kč měsíčně fakt nechci (s moji
finanční situací by to opravdu nebyl dobrý nápad...). Pokračovala jsem
dál, a i když se bota uklidnila a já tedy mohla zrychlit, stejně jsem
byla ráda, že jsem si nechala na cestu tu půlhodinku.
Teď
tedy zpět k tomu hlavnímu... Ona mi ten recept ve skutečnosti nedala.
Dala mi místo toho za "mírný poplatek" tašku plnou různých krabiček -
léčiv. Mno, nebudeme to protahovat, většina čtenářů tohoto blogu stejně
tuší, co v těch krabičkách je. :)
Cestou zpátky jsem zjistila, že se mi na jiném místě odlepila podrážka i u druhé boty. Mno nějak s tím dojdu a letí do popelnice. Naštěstí nebyly vůbec drahé. A k vánocům chci nové boty! :)
Cestou zpátky jsem zjistila, že se mi na jiném místě odlepila podrážka i u druhé boty. Mno nějak s tím dojdu a letí do popelnice. Naštěstí nebyly vůbec drahé. A k vánocům chci nové boty! :)
Andy | 9. prosince 2009 v 20:32
Gratuluju! At ti ten obsah krabicek jde hezky k duhu